Vážený tazateli,
máte pravdu, že z českých publikací se o reportážní fotografii mnoho nedovíte, přestože máme řadu významných reportážních fotografů, většinou zaměřených na sport. Principy reportážní fotografie jsou však shodné pro všechny oblasti tohoto žánru, který má řadu pravidel.
Například: Nacházet zajímavé úhly, ze kterých fotografujete. Využívat různou ohniskovou vzdálenost, ne jenom teleobjektiv. Využívat popředí pro zvýraznění hloubky prostoru. Vždy zachycovat dynamický pohyb lidí. Dodržovat sevřenou kompozici. Každá reportážní fotografie by měla mít jeden cíl, protože fotografie je celistvá jednotka a více cílů by odvádělo pozornost a rušilo. Proto je také dobré zaměřit se vždy na menší počet fotografovaných osob v popředí snímku, zachycovat jejich výraz a momentální náladu. Je tedy třeba hledat reakce lidí. Lidé na fotografii dodávají snímku také měřítko – představu diváka o velkosti ulice, domů či stromů. Atd. Takových pravidel je mnoho. Jedno bych však ještě zdůraznil. Reportážní fotografii téměř vždy provází nějaký text, často celý článek a proto by fotografie neměla být jen ilustrací textu. Měla by ho umocňovat a doplňovat novou informací, kterou stručný text není schopen sám plně vyjádřit.
Principy reportážní fotografie jsou obdobné s principy filmové reportáže. I tu provází text komentáře, nebo nějaký rozhovor, který by však neměl jen popisovat to, co divák vidí v obraze.
Ale to už bylo na celou přednášku, nebo kurz. Takže, pokud Vás mé poznámky zaujaly, můžeme se domluvit na dalším.